Jaká je LŠ Protos 2019?

Těším se jako malé dítě! Je mi 40 a mám radost, že zrovna mě vybrali mezi mnoha uchazeči jako frekventanta lesní školy Protos. A proč mám z toho takovou radost? Doufám, že těch deset dnů bude vyplněno smysluplným plnohodnotným programem, zajímavými přednáškami, pestrými aktivitami se spoustou inspirativních her. Těch pár srpnových dnů bude pro mě určitě odpočinkem, obohacením a posilněním do další skautské práce. Těším se, že osobně poznám dnes již legendární tým LŠ Protos. V téměř dokonalé propagaci a do detailu promyšlené emailové přípravě slibovali i setkání s mnoha dalšími zajímavými a obohacujícími lidmi ze všech koutů naší krásné vlasti. Já se ale zároveň taky těším na to, že těch deset dnů tentokrát nebudu muset sám nic organizovat, zajišťovat či řešit. Tentokrát se sám nechám unášet pomalým odpočinkovým rytmem táborového života, vyhnu se zdaleka vyčerpání, skepsi nebo jen náznaku vyhoření ze sisyfovské práce se svým tolik milovaným oddílem. Kam se hrabe Jadran nebo Riviéra!

A jsem v tvrdé realitě! Nedali nám už od začátku ani chvilku klidu! Prý máme na všechno dost času, jen si jej musíme řádně zorganizovat! Do toho všeho ještě ta prokletá hra Pyramis, která všem družinám bere i poslední chvilky odpočinku a volného času. Žádné lenošení o „poledňáčku“, žádné zvolnění a relaxace v táborovém časoprostoru nicnedělání, žádný očekávaný „božský klid“ plný bezmyšlenkového bloumání po vzdálených světech či dávno zapomenutých vzpomínkách. Měli jsme si s sebou vzít i duchovní knihu, proč ji s sebou vláčím, když je mi teď dobrá tak akorát pod hlavu, když zmožený usínám v pozdních nočních, spíše brzkých ranních hodinách. Instruktoři této lesní školy nás nenechávají ani na chvíli vydechnout.

Ale já chci zároveň všechno vidět, všude být a všeho se zúčastnit. Nechci přijít o koupání v nedalekém žulovém lomu za rozednění, kdy se nad hladinou tvoří romantický opar později vystřídaný červánky odrážejícími se na temné hladině. Rád bych stíhal i ranní cvičení Tai-Chi, ale to už se prostě nedá, když mám možnost se zúčastnit společné ranní chvilky při předčítání breviáře. Budíček je pouze formalita, protože jsou všichni stejně už dávno vzhůru. Je samozřejmě tradičně zpívaný za doprovodu hned několika hudebních nástrojů a zpěvu poloviny osazenstva tábora, který zpívá k potěše té druhé poloviny. Rychlá rozcvička je spíše nahlédnutí do nepřeberné encyklopedie krátkých pohybových aktivit, které se přece tak skvěle hodí i pro naše děti v oddíle. Kdybych nebyl u ranního zamyšlení, vlastně bych ani nevěděl, v jakém duchu se tentokrát celý den ponese…

O snídani, obědu či večeři se moc rozepisovat nemohu. Přestože jsou skvělé, starají se o nás přímo vzorně, téměř jako o vlastní. Je to snad jen jediný čas, kdy se dá ještě na něčem se svou družinou domluvit či dořešit splnění dalšího táborového úkolu z Pyramis. Hlavně si nevytáhnout tu prokletou „žábu“! Mimo to nás samozřejmě čeká táborová služba – úklid společných prostor včetně sprch a záchodů nebo služba v kuchyni. Ne, opravdu není šance se někde schovat a mít chvíli pro sebe. Instruktoři mají o nás dokonalý přehled a v našem malém, téměř výběrovém počtu frekventantů, není možné se někde zašívat či náhodou zapomenout J

Každý den je samozřejmě po snídani slavnostní nástup ve skautských krojích a pak už se střídají jednotlivé bloky programu, těsně na sebe navazující. Není ani chvíle na oddech. Když už je člověk téměř u konce svých mentálních sil, najednou se v programu objevuje další krátké cvičení – fitka, opět skvělá, díky níž proudí opět krev v těle a znavenému mozku bylo dodáno zase trochu kyslíku.

Instruktoři by mohli polevit alespoň večer! Ne, další obrovský omyl a podcenění instruktorů. To je totiž ještě neznáte! Po slavnostním večerním nástupu v krojích ve vší slávě, mají pro nás připraven každý den, a každým dnem snad ještě lepší, program s překvapením. Je snad libo zajít do Kasina Protos nebo se zúčastnit dražby, kde svou těžce nashromážděnou „tvrdou“ protosáckou měnu, můžeme vydražit jen za nehmotné a přesto životu důležité hodnoty? Instruktoři navíc mezi nás přivádí i skautskou legendu Lubora „Billa“ Šušlíka, který nás všechny téměř zahanbuje svou nezměrnou energií a vitalitou. Setkáváme se osobně i s emeritním biskupem Františkem Radkovským. Ale vždyť celý instruktorský tým je složen z neméně obohacujících lidí a v českém skautingu tolik významných osobností.

V jeden táborový podvečer se při noční hře na nedalekém hřbitově setkáváme i s Karlem Čurdou? Ano, zrovna tou osobou, která zradila naše výsadkáře ukryté v kryptě pravoslavného kostela sv. Cyrila a Metoděje v Praze, abychom si museli odpovědět na otázku, kde je vlastně ta tenká hranice mezi zrádcem a hrdinou, a víme vše, abychom mohli sami soudit?

V tomto téměř neustálém poklusu a nedostatku času však nepřestáváme přemýšlet i nad skutečnými životními hodnotami a hledáme význam a podstatu prvního principu ve skautingu i v osobním životě.

Vydal jsem se společně s lesní školou Protos hledat nejvyšší Pravdu a Lásku. Je zvláštní, jak mnoho mne vyčerpávající program naopak nabil novou energií, optimismem a pozitivním myšlením. Čím více jsem této lesní škole odevzdal, tím více jsem nakonec dostal. Je však neméně pozoruhodné, že tímto nepoměrem byli nakonec zasaženi nejen všichni frekventanti, ale i celý instruktorský i širší realizační tým akce.

Na tábořišti na Červeném Hrádku u Sedlčan se odehrálo něco nezapomenutelného. Vznikla zde oáza tolerance, přátelství a kamarádství, které s takovou péči a láskou vybudovala lesní škola Protos. Vzpomínky na deset nezapomenutelných dní jsou plné inspirace. Načerpali jsme sílu z pramene tvůrčí energie, ale hlavně si odváželi nezměrné množství otázek o vlastním životě a jeho cílech. Protože teprve když se člověk začne správně ptát, jen tak může dostat i ty správné odpovědi.

Čeká nás ještě poslední část letošní lesní školy, jen krátký prodloužený víkend v listopadu, ale už teď si navzájem účastníci letního běhu lesní školy píší emaily a SMSky, mají neutuchající potřebu stále si ještě uchovávat střípky a záchvěvy všech neopakovatelných zážitků, hýčkají si vzpomínky, pročítají své poznámky z přednášek, zasněně čtou milé a povzbudivé vzkazy od ostatních účastníků, dotýkají se s láskou všech předmětů, které si z lesní školy na památku přivezli. A všichni svorně mohou potvrdit, že lesní škola Protos může být jen jedna, ta naše. Je jedinečná svým posláním i kvalitním programem. Upřímné díky!!!

Mira
účastník LŠ Protos 2019

(foto: Sluníčko)

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *