JAN REMIŠER LON – INSPIRÁTOR PROTOSU

Texty bratrů Rysa a Merkura o osobnosti Jan Remišera – Lona a jeho podílu na rozvoji lesoškoláctví a duchovní roviny v českém skautingu doplněna o řadu historických fotografií.

 

Proč je Lon inspirátorem LŠ Protos

Bratr Jan Remišer – Lon (*1912 – †2000) je skautskou osobností, která mne dokáže stále znovu překvapit a naplnit obdivem a nadšením. Jeho život a dílo výrazně utvářelo a rozvinulo duchovní rovinu českého skautingu. Není však jen velkým mužem minulosti. Je fascinující, že řada jeho praktických projektů (které vymyslel, vytvořil a řídil) i po desítkách let stále dobře funguje a dále se rozvíjí. Byl velkým vizionářem, jehož myšlenky a činy nás stále obohacují.

Jan Remišer - Lon

Bohužel oba totalitní režimy velice zkrátily časové období, v kterém mohl svobodně a legálně v českém skautingu působit. Je proto úžasné, co všechno Lon stihl za těch několik let vytvořit. Bez jeho vlastností – skromnosti, nadšení, pevné vůle, důslednosti, vytrvalosti, hluboké a mužné zbožnosti, schopnosti nadchnout pro dobrou věc, přátelské laskavosti a humoru – by to nebylo možné. Myslím, že v každém z nás, které vedl, zanechal silnou vzpomínku. Už od prvního okamžiku nás oslovil svým silným charismatem, který vyzařoval pevný a hluboký pohled jeho očí.

Nyní uvedu seznam šesti skautských projektů, které vymyslel, zrealizoval i vedl a dodnes stále výborně fungují.

Odbor duchovní výchovy Junáka (ODV) – v r. 1939

Po vzniku Junáka prosadil a vytvořil Odbor duchovní služby (později byl přejmenován na Duchovní radu Junáka a dnes se jmenuje Odbor duchovní výchovy). Stal se jeho prvním tajemníkem a hlavním hybatelem. Jako ústředního duchovního rádce Junáka získal Štěpána Trochtu (mimořádná osobnost, kněz, salesián, biskup Litoměřický, kardinál a nakonec mučedník při boji s komunismem). Lon v roce 1990 vedení odboru předal br. Edymu (Jiří Zajíc), který odbor vede dosud. Web: http://skaut.cz/odv

Junácká rezervace Červený Hrádek (JRČH) – v r. 1945

Už v průběhu války navázal přátelství s baronem Mladotou ze Solopysk v Červeném Hrádku. Ten mu dal k dispozici zámeckou oboru k vybudování skautské základny pro pořádání duchovních lesních škol. Lon se po konci války pustil do stavby JRČH a už v roce 1946 byly hotovy a v provozu obě hlavní budovy základy. Od tohoto roku zde probíhaly a probíhají lesní školy a kurzy. Za tento čin ho v roce 1953 poslal komunistický režim do vězení. Není tedy náhodou, že LŠ Protos probíhá právě zde. Web: http://www.jrch.cz

Duchovní lesní školy – v r. 1946

Odbor duchovní výchovy při svém vzniku získal právo pořádat duchovně zaměřené lesní školy. Počínaje rokem 1946 Lon zorganizoval a vedl řadu duchovně orientovaných lesních škol a kurzů pod různými názvy a to až devět různých v jednom roce (1947). Díky komunistické totalitní moci mohl ale vést tyto lesní akce pouze v roce 1946, 1947, 1968, 1969, 1990 a 1991. V Lonově lesoškolácké tradici dnes pokračují různé lesní školy a kurzy. Mimo LŠ Protos především Ekumenická LŠ, ILŠ Collegium, VLK Gong, ČLK Corda, ČLK Sursum, RT sv. Jiří a další.

Lonova lesní škola v Junácké rezervaci Červený Hrádek v roce 1947.
Lonova lesní škola v Junácké rezervaci Červený Hrádek v roce 1947.

Liliový kříž (LK) – v r. 1946

V poválečném období Lon zavedl v Junáku, v rámci činnosti Odboru duchovní výchovy, skautský Liliový kříž. Je to specifický metodický nástroj pro podporu duchovního růstu skautů a skautek, kteří jsou křesťané. Původní poválečná verze LK byla v roce 1991 a 2016 výrazně zmodernizována. Současné verze LK jsou zde: https://krizovatka.skaut.cz/hlavni-clanky/2380-liliovy-kriz-verze-2016

Časopis Odboru duchovní výchovy – v r. 1946

Časopis pro činovníky, který podporuje skautský duchovní život a výchovu, založil a vedl Lon v poválečném období pod názvem „Oběžník ÚDR“ (Ústřední duchovní rady Junáka). Časopis pak v době komunizmu nesměl vycházet a byl obnoven v roce 1991 jako občasník. Od roku 1997 vychází jako měsíčník pod novým názvem „Na dobré stopě“. Web časopisu: https://krizovatka.skaut.cz/zpravodajstvi/1463-odv

Skautský seminář – v r. 1990

Skautský seminář v roce 1990 založil Lon a vedl v rámci činnosti Odboru duchovní výchovy. Seminář je určen pro dospělé skauty a skautky a jeho obsahem jsou především přednášky podporující duchovní život a skautskou výchovu. Seminář probíhá každoročně v lednu v Praze.

Tím ovšem zdaleka není vyčerpán seznam další zásluh, nápadů (např. „Roverský instrukční oddíl“) a mimořádných schopností bratra Lona. Připomenu jen, že už v 25 letech (1937) se stal tajemníkem organizace Ústředí skautů-katolíků, která sdružovala věřící skauty a skautky Československa. Jeho přítelem a učitelem skautingu byl A. B. Svojsík. Už 20. listopadu 1989 podepisuje Prohlášení přípravné skupiny pro obnovu skautingu (spolu s J. Foglarem, J. Zachariášem a I. Vacíkem).

Pokládám za velkou čest, že jsem s ním mohl spolupracovat na realizaci lesní školy v roce 1990 a že jsem řádným absolventem Lonovy lesní školy v Čachrově v roce 1991. Myšlenkami, přístupy a silou Lonova odkazu se snažím obohatit LŠ Protos.

Jiří Kolář – Rys

 

Dóďa, Merkur, Lon a Rys u táborového ohně v roce 1990

 

***

Přečtěte si, co o Lonovi napsal bratr Merkur (Miloš Blažek):

 

Br. Jan Remišer – Lon, velká osobnost českého skautingu

Pražský pouliční rozhlas hlučně oznamuje denně nové válečné úspěchy Němců a zprávy provází nacistickými pochodovými písněmi. Němci a Rudá armáda porazili a rozdělili se o Polsko, obsazena je Belgie, padlo Dánsko, Holandsko, Norsko i Francie, do války po boku Německa vstoupila Itálie. Začíná letecká bitva o Anglii. – Je červen roku 1940.

Na louce u lesa stojí skupina 17–18letých chlapců a se zářícíma očima hledí na prosluněnou malebnou středo českou krajinu – „… zemský ráj to na pohled“. Lon, jejich o něco starší kamarád, přeruší obdivné ticho a ukazuje jim romantický zámek, zasazený v zeleni Sedlčanské kotliny.

Za nějakou chvíli se otevírají těžká vrata Červeného Hrádku a se širokým úsměvem vítá návštěvníky atletická postava mladého majitele, potomka starého českého rodu Mladotů ze Solopysk.

Bratr Remišer – Lon informuje zevrubně pana barona o skautském hnutí. Ten je viditelně nadšen skautskou myšlenkou a domlouvají se na další spolupráci.

Válka zuří dál, ba zachvacuje další oblasti! Itálie obsadila Albánii a Řecko a válka se přenesla i do severní Afriky. Němci okupovali Bulharsko, Rumunsko, po strašlivém bombardování Bělehradu kapituluje Jugoslávie. 22. června vydal Hitler rozkaz německým vojskům překročit sovětské hranice. Vzápětí se nacisté rozjeli po rozsáhlém území Ukrajiny. Píše se rok 1941.

Na Červeném Hrádku si dva třicátníci tisknou ruce. „Po válce“, v jejíž spravedlivý konec oba pevně věří, „vám dám zdarma k dispozici bývalou oboru, kde si postavíte základnu pro výchovu katolických skautských vedoucích!“, prohlásil štíhlý černovlasý majitel panství.

***

V roce 1912 profesor Svojsík zažehl se svými žáky první táborový oheň u Vorlovské myslivny. 22. května téhož roku spatřil světlo světa muž, který zapálil oheň skautingu v srdcích stovek mladých mužů.

Jan Remišer se narodil jako druhý ze dvou sourozenců, sestra Marie byla o osm roků starší. Otec byl strojník, dílenský mistr v opravnách železničních vagonů. Na začátku roku 1918, když malému Jéňovi bylo necelých šest roků, otec umírá. Na jeho další život měla zásadní vliv jeho maminka a dále mladý vinohradský kaplan Josef Gargela. Ten si brzy všiml čilého modrookého chlapce a pozval ho do svého oddílu, který právě zakládal. Byl to první katolický skautský oddíl u nás a pro devítiletého Jeníka to byl životní mezník. Správně vedené chlapecké prostředí ho uchvátilo a motivovalo pro celý život.

Po skončení školní docházky na obecné a měšťanské škole absolvoval obchodní školu. Vystřídal několik zaměstnání, než získal místo úředníka u okresního soudu v Praze na Uhelném trhu.

V osmnácti letech převzal vedení 12. skautského oddílu a brzy se seznamuje s A. B. Svojsíkem. To byl druhý důležitý mezník v jeho životě. Při četných setkáních a debatách s náčelníkem zakladatelem si bratr Lon ověřoval vlastní zkušenosti a jeho rady a poznatky neváhal uplatňovat při vedení svého oddílu. Po tři roky vedl oddíl hluchoněmých chlapců, s nimiž v létě tábořil u Nespek.

Na začátku roku 1939 – se vznikem Junáka – stojí bratr Lon před novým úkolem: jako jmenovaný tajemník nově zřízeného Odboru duchovní výchovy má tento orgán vybudovat. Zde se plně uplatnily Lonovy organizační schopnosti a jeho nakažlivý zápal pro hnutí. Navazuje kontakt se salesiánem P. Štěpánem Trochtou, v té době již známou osobností z budování výchovných center pro mládež v Ostravě a v Praze. P. Štěpán Trochta se stává ústředním duchovním rádcem Junáka a jeho neohrožený projev na ustavujícím sněmu Junáka 22. ledna 1939 strhl k spontánnímu potlesku celý sál.

Současně zakládá bratr Lon „roverský instrukční oddíl“; s doporučením známých osobností – kanovníka Stříže, kanovníka Kulače, Františka Schwarzenberga, Alfonse Paara a dalších, jezdí se svými rovery na vytypovaná místa, pořádá kurzy a zakládá nové skautské oddíly.

Po vypuknutí světové války nezaváhal a zapojil se do boje proti nacismu v odbojové skupině.

Po válce, která dosáhla obrovských rozměrů, začíná hned realizovat svůj velký plán. Shání materiál, přesvědčuje lidi, oslovuje dárce – a na louce v oboře u Červeného Hrádku vyrůstá skautská základna.

Podle Úmluvy; dnes málo známého dokumentu, tj. smlouvy mezi pěti skautskými organizacemi, které se spojily a v lednu 1939 vytvořily organizaci Junák; měla Ústřední duchovní rada (po r. 1945 nový název pro dřívější Odbor duchovní služby), právo organizovat kurzy i lesní školy. A tak již v roce 1946 se konala na Červeném Hrádku jak Oblastní, tak Zemská (instruktorská) lesní škola, obě zcela zaplněné.

V roce 1947 uspořádala ÚDR: III. Zemskou lesní školu, Oblastní lesní školu pro vedoucí oddílů, Oblastní lesní školu pro duchovní rádce, Lesní školu pro rovery, Bohoslovecký kurz, OLŠ jihočeskou v Černické oboře, OLŠ pro Královéhradeckou diecézi, OLŠ pro Olomouckou arcidiecézi, LŠ pro vedoucí vlčat.

Všechny tyto akce připravil i personálně zajistil právě bratr Lon. Osobně vedl lesní školy a kurzy na Červeném Hrádku.

Dále založil a řídil Oběžník ÚDR, který pravidelně přinášel fundované články z myšlenkových základů skautingu, z metodiky skautské výchovy, historie, psychologie, ale i novinky ze skautské praxe, atd.

Akční výbor, který se uchopil moci v Junáku po neblahém „Vítězném únoru“, zrušil jak ÚDR, tak homogenní oddíly, ani nedovolil br. Lonovi vést v r. 1948 lesní školu.

V létech 1953 až 1955 byl bratr Lon vězněn ve Valdicích a na Jáchymovsku. Po návratu z „převýchovy“ pracoval ve stavebnictví. V roce 1962 utrpěl na stavbě vážný úraz, který mu zanechal trvalé následky – rozdrcení čéšky pravého kolena.

V době „Pražského jara“ vedl br. Lon lesní školu v r. 1968 v Osečanech u Sedlčan a v následujícím roce opět na Červeném Hrádku. V roce 1970 ústřední rada, ovládaná „stranickou skupinou“, bratru Lonovi lesní školu již nepovolila.

Na lesní škole v Osečanech u Sedlčan (JRČH v tu dobu okupovali pionýři) v roce 1968

Podobně jako v padesátých letech i po třetím zákazu Junáka navštěvovali bratra Lona v jeho vinohradském bytě mladí lidé, vedoucí různých turistických oddílů. Všem ochotně pomáhal, radil a vysvětloval, vždy dobře odhadl, kdo co potřebuje; nezapomněl nadšené pochválit a začínající dokázal nadchnout pro ideu skautingu.

Lon byl spolu s Akelou (Vladimír Kolář) na Volešku v Šumavě vyznamenán za přínos duchovnímu skautingu “Zlatou sekerou” v roce 1970

Po „sametové revoluci“ pokračoval v přerušené práci a podruhé uvedl v život svoji lesní školu, tentokrát pod názvem Ekumenická.

V jejím čele stál v r. 1990 a 1991. Inicioval již tradiční zimní semináře této lesní školy a sám se prvních pěti aktivně účastnil. A i když na dalších lesních školách nebyl ze zdravotních důvodů osobně přítomen, podílel se na jejich přípravě, takže byly vedeny v jeho intencích a v jeho duchu.

Za svou nevšední obětavou práci pro skautské hnutí byl vyznamenán čestným stupněm Junáckého řádu svatého Václava i nejvyšším skautským vyznamenáním Řádem Stříbrného vlka.

Bratr Lon měl obrovský smysl pro humor a byl poutavý vypravěč. Osobně byl neobyčejně skromný. O sobě nikdy nemluvil. Teprve po jeho smrti jsem zjistil, že jeho předkové pocházeli z Francie, z Gaskoňska. Z dokladů vyplývá, že jeho strýc se psal baron Römischer. Br. Lon byl tedy rodem šlechtic; byl ale především a hlavně – šlechticem ducha.

Merkur, Lon, Káďa a Minewakan na lesní škole v JRČH v roce 1993

Velkou oporou při vší Lonově rozsáhlé činnosti mu byla jeho manželka. Skromná, nenápadná žena mu byla rádkyní, důvěrnicí, zázemím. Bratr Lon se jí svěřoval se všemi svými starostmi a spolu probírali a řešili veškeré problémy. Prožili spolu šestapadesát let v krásném manželství a vychovali tři děti. Posledních dvacet let byla paní Libuše poznamenána těžkou chorobou, kterou statečně snášela a jejímž následkem postupně ztrácela zrak. Většinu rodinných záležitostí, obstarávek, nákupů atd., se samozřejmostí sobě vlastní převzal br. Lon, i když jeho chůze pro nepohyblivost kolena byla omezená a v posledních letech velmi bolestivá. Paní Remišerová zemřela v roce 1999.

Velká a výrazná osobnost českého skautingu završila svůj život v 88 letech. Skonal tiše ve spánku 28. dubna 2000. Roverské heslo „Sloužím!“ naplňoval po celý svůj bohatý život: obětavě sloužil rodině, mládeži, skautskému hnutí. Hluboká víra a skauting byly určující formou jeho života. Bratr Lon nám je a zůstane příkladem a vzorem opravdového skauta a křesťana.

Miloš Blažek – Merkur
(zveřejněno se souhlasem autora)

 

Lonův hrob na Olšanských hřbitovech (VII, odd. 14a, č. 135)