Na lesní školu Protos jsem se vydala i přes to, že jsem měla 14 dní před bakalářskými státnicemi. Prostě jsem tam fakt hodně chtěla a nic mě nezastavilo. Jsem z organizace Klub Pathfinder a mým velkým přáním bylo poznat osobně skauty, být na skautském táboře a nasát atmosféru správného skautského vzdělávacího kurzu. A myslím, že jsem každou minutu kurzu prožila naplno a s vděčností, že se tahle skvělá parta lektorů rozhodla mi dát šanci a na tento kurz mě vzít.
Nejvíc ze všeho na kurzu vzpomínám na svoji družinu. Za těch deset dní jsme mezi sebou vytvořili pevné přátelské vztahy, poznali jsme navzájem naše silné i slabé stránky, zažili jsme hromadu legrace a podrželi se navzájem ve slabších chvílích.
Pro mě nejsilnějším okamžikem celého kurzu bylo to, že mi bylo umožněno složit skautský slib. Přednášky, diskuse, zážitky, osobní příklad lektorů lesní školy – to, co jsem zažila na lesní škole mě přesvědčilo, že chci být součástí této obrovské skautské rodiny. Ale ani ve snu by mě nenapadlo, že mě přijmou tak ochotně a s otevřenou náručí mezi sebe. Byly asi dvě hodiny ráno, moje družina psala kroniku a já jsem jim říkala, že se chci stát skautkou. A že bych ráda složila skautský slib. A jakmile jsem to řekla nahlas, všichni se na mě podívali a řekli, že to zařídí. Byly to okamžiky obklopené takovou silnou, vážnou a zároveň radostnou a laskavou atmosférou.
Když jsme si celý ceremoniál zkoušeli v kuchyni a já poprvé pronesla, i když na zkoušku, slova skautského slibu nahlas, zachvělo se mi srdce. Pohlédla jsem do očí svých kamarádů a viděla jsem, že to prožívají stejně intenzivně jako já.
Dnes nosím na svém pathfinderském kroji i skautský slibový odznak. Je to pro mě velký závazek být lepším člověkem a stále na sobě pracovat.

 

Pája