Účast: Rys, Edy, Unkas, Listomil, K4, Kaeru, Japko, Veve, Jára, Danek, Hurvajz, Starosta, Jirka, Beny
Naše jihočeská sekce vyrážela ve tři z Budějc ve složení K4, já a Hurvajz. Museli jsme se tentokrát obejít bez Upolína, který jel na svatbu, a nebyl jediný. Ovšem mělo to své výhody. Mohl jsem sedět na sedačce vedle řidiče a jeho obrovský batoh nám aspoň nezabíral značnou část vozidla. Cesta ubíhala v družném hovoru a K4 nám vyprávěl, jak probíhal letošní ročník Protosu na novém místě. Navigace nás místo přes Prahu vedla přes malebné vesničky kolem Prahy. Cesty byly úzké a zatáčky ostré.
Do Jičína jsme dojeli kolem půl sedmé a několik nadšenců už chystalo večeři. Postupně dorazili i ostatní a mohli jsme se srdečně přivítat. K večeři nachystal Rys výborné řízečky s bramborovou kaší a k tomu bylo množství různé zeleniny (temelínská rajčátka atd.). Na Rysovo naléhání se nakonec všechny řízečky podle babiččina receptu snědly.
Po večeři měl připravený program Listomil. Rozdělili jsme se na dvě skupiny. Při prvních dvou kolech jsme se měli vždy seřadit podle abecedy např. kdo jakou navštívil v létě destinaci. Další level spočíval v tom, že jeden člen skupiny měl na sobě něco změnit, když se druhá skupina nedívala. Ta pak hádala, co se změnilo. Měli jsme ve skupině Ryse, takže jsme samozřejmě vyhráli. Potom proběhlo kolečko, co je u koho nového. Dozvěděli jsme se, že Kaeru a Listomil předávají oddíly. Danek nás zásobil celý víkend svými veselými příhodami na kře ledové i z kabiny strojvůdce a Veve si udělala čekatelky.
Před volnou zábavou si pro nás připravil program Edy: Příroda jako učitelka duchovního života. Rozpoutala se i plodná diskuse, která některé unavila, a tak šli po Unkasově slůvku spát nebo jeli domů a v sobotu na svatbu. Otěže volné zábavy převzal Jirka a zahráli jsme i zazpívali mnoho písní něžných, melancholických ale i drsných, chlapáckých námořnických a železničních. To přimělo i Danka k návratu mezi nás. Někdy po půlnoci jsme zalehli.
Ráno nás budil čirý ruch příprav snídaňové čety. Přesto si někteří počkali až na kytarový budíček. Rozcvičku měla Jára a docela jsme se u ní zahřáli. Vylosovali jsme si každý kartičku se zvířetem, podle něhož se měl cvik vymýšlet. Běhali jsme, skákali, lezli pozadu a další. Navázal Hurvajz duchovním úvodem a pak nás už čekala bohatá snídaně – vajíčka, namazané chleby, zelenina. Po snídani jsme se zabalili a vyrazili na výlet po krásách Prachovských skal. Vycházelo se z Turnova a první zastávka byla na rozhledně Hlavatice. Cestou nám Rys vyprávěl o přínosu Valdštejna pro místní region. Rozšířili jsme si obzory o poznatek, že díky Valdštejnovi mluvíme česky a nepřeválcovala nás germanizace.
Cestou jsme se rozhlédli ještě z několika dalších vyhlídek. Jára a Veverka šly část trasy vlastní cestou. Ačkoliv nás tedy bylo míň, stále se někdo ztrácel nebo zůstával pozadu. Nám to nevadilo, ale Rys se jal ztracence pokaždé nahánět. Většinou to byl Unkas, chtěl se kochat a rozjímat. Na Hrubé skále jsme si dali oběd. Na zpáteční cestě jsme prošli kolem Adamova lože, Mariánskou vyhlídku (bacha neplést s Mariinou vyhlídkou jako já!) a přes mnohé léčivé prameny. Když se Edy napil z toho nejvydatnějšího, nasadil tempo, že jsme mu nikdo nestačil. U hradu Valdštejn jsme se občerstvili a cestou k autům nám Edy rozšiřoval obzory ohledně fungování ústředních orgánů Junáka.
Po návratu na Čeřovku jsme si dali půl hodiny relax a pak už nás zaměstnal Jirka svým programem. Někdo se na chvilku natáhnul, relaxoval na čerstvém vzduchu a někteří si dali sprchu. Po minutě sprchování (rozuměj 5 minutách) se na mě už dobýval Rys, ať pospíším. Vtipné bylo, že Rys a poté K4 tam dohromady strávili asi stejný čas jako já sám 😀 Inu byli na vojně.
Jirkův program: Dobrý skautský oddíl ve 21. století, nás přinutil k zamýšlení se nad současným fungováním družinového systému. Podnětný byl i čtený úryvek z knihy Vlk, jenž nikdy nespí, v podání Jirky a Ryse. Následovala večeře halušky. Beny je připravil výborné. Po večeři jsme si promítali fotky z letošního Protosu a slovem je doplnil K4. Na závěr nám Jirka pustil krátké video o fungování družiny ostravských skautů. Duchovní závěr si připravil Starosta a svým příběhem o tichu navázal na páteční program Edyho o vnímání přírody. Po večerce a tradičním Gilwellském kruhu se hrálo na kytaru.
V neděli ráno jsme nadšeně vyběhli na rozcvičku. Pamatuju si jen druhou část, kdy jsme udělali dvojice a říkali se čísla 1-3. Postupně se za čísla doplnil nějaký úkon např. místo jedničky se mělo tlesknout, místo trojky vyskočit. Jako duchovní úvod posloužila píseň Pusť to po vodě. K snídani nám Jirka, Veve a Jára nachystali štrúdl, jogurty a pečivo se sýrem/džemem.
V půl deváté se většina odebrala s K4 na dobroslužbu a Edy, Rys a já jsme si střihli komorní bohoslužbu. Ve čtyřech jsme mohli krásně rozebrat kázání. Následoval Hurvajzův program Řízení rizika. Riziko je pro rozvoj jedince nezbytné, ale nesmí překročit bezpečnou mez. Jedna skupina se zabývala riziky během vaření a druhá skupina riziky při přípravě dřeva.
Když jsme vyřídili rizika, vydali jsme se na prohlídku Jičína. Vystoupali jsme na Valdickou bránu, ze které se nám naskytl báječný výhled na celé městečko i přilehlé okolí. Dostatečně jsme se pokochali a potom se přesunuli do blízkého parku. Danek se ještě kochal na věži. V parku jsme si zameditovali při Hurvajzově čtení. Následoval oběd na náměstí v Kozlovně. Tam jsme u stolu debatovali o tom, jak Edy a jeho generace vnímala druhou polovinu 60. let. Obsluhoval nás takový vtipný chlapík a jídlo měli skvělé.
Po obědě jsme se rozdělili a každý šel někam jinam. My s K4, Hurvajzem a Jirkou jsme šli do místní synagogy. Tam nám dala hezký výklad sympatická slečna. Cestou zpět se ještě Jirka podíval do Rumcajsovy ševcovny a já s Hurvajzem jsme si dali místní zmrzlinu.
Po příchodu na Čeřovku jsme si dobalili a začali uklízet. Pár lidí muselo jet dřív, takže loučení bylo takřka rodinné. Sesedli jsme se kolem ohniště a na cestu nás posilnil duchovním zakončením Edy. Navázal na myšlenky Hurvajze, z nichž několik vybral k hlubšímu zamyšlení. Potom ještě probíhala diskuse o setkání příští rok. Vypadá to, že příští rok by mohlo být setkání tzv. jihočeské a pak také jedno daleké anglické v Gilwellu. Tak uvidíme.
PS: Nechte si vyprávět od Danka, jak se plavili na kře ledové na ostrov ve věku sedmi let a hrozně se divili, když někdo zalarmoval záchranný sbor. 😀
Starosta
