Benyho stať o budoucnosti lesních škol. Text byl přednesen na listopadové ÚLŠ v sekci, která se věnovala budoucnosti, posláním a systémovému zařazení lesních škol do vzdělávání v Junáku.
Něco málo z historie:
Pokud je mi známo, prapůvodně byly lesní školy formátem, na kterém bylo možno absolvencí získat vůdcovský dekret.
V naší novodobé historii se postavení i poslání lesních škol několikrát změnilo. Pamatuji se, že na počátku 90. let jsme k těm, kteří nosili šedý šátek, vzhlíželi s mimořádnou úctou. Dnes je to už zcela běžná součást kroje a málokdo se pozastaví nad tím, co musel nositel šedého šátku absolvovat a prokázat, aby měl tu čest jej nosit. Právě výjimečnost tohoto označení byla jedním z nosných prvků všeobecné úcty.
Posunuli jsme se o víc než 30 let a nyní vedeme diskusi o tom, zda je vůbec lesní škola jako jeden z nástrojů skautského vzdělávacího systému životaschopný, smysluplný a potřebný formát. Logicky se nabízí otázka PROČ?
V 90 letech byla podle tehdy platného Řádu pro výchovu a vzdělávání činovníků Junáka absolvence lesní školy jednou z podmínek pro přijetí na instruktorskou lesní školu. Proč tomu tak bylo? Nejspíš proto, aby budoucí instruktor měl příležitost hlouběji a niterně se setkat se silným a motivujícím prvkem bezprostředního prožitku vzorového skautského společenství, který nebyl zatížen kvalifikační zkouškou a přípravou na její složení. Právě tento prvek se z našeho skautského hnutí postupně vytrácí, protože ho nemá téměř kdo předávat. Jak jinak si vysvětlit, že podle posledního statistického průzkumu se skoro polovina skautských táborů vyhýbá zařazení pracovních aktivit do programu a namísto toho nabízí účastníkům „ZÁBAVU“. Třetina vůbec neumožňuje skautům a skautkám podílet se na přípravě stravy v táborové kuchyni a namísto toho zaměstnávají placené kuchaře. O praktikování duchovně zaměřených programů ani nemluvě. Ptám se tedy – jak se takový přístup slučuje se základními výchovnými metodami skautského programu?
Tendenci ke snižování náročnosti pozoruji dlouhodobě a projevuje se na všech úrovních výchovných kategorií až po instruktorské lesní školy. Junák býval vnímám jako VÝBĚROVÁ organizace. To ale bylo dáno právě náročností jak na fyzický, tak i psychický a intelektuální rozvoj, který prostě každý neunesl. Otevřeně přiznávám, že nejsem stoupencem trendu „skauting pro všechny“ ve smyslu systémového podřízení se nejslabším. Naopak jsem přesvědčen, že postupné plíživé a nenápadné snižování nároků je ve skutečnosti medvědí službou celému hnutí. To se plošně projevuje i v životnosti skautského vedoucího, která je nyní někde mezi 2 a 3 roky. Za tu dobu se vůdce ani pořádně nesžije se svojí rolí a už by měl mít vychovaného svého plnohodnotného nástupce. Jak tedy může reálně předávat hodnoty skautingu, když sám ještě není „zralý“. K tomuto trendu je třeba přičíst i záměr zrušit čekatelskou zkoušku, navržený k diskusi o novém znění Řádu pro vzdělávání činovníků Junáka na jaře tohoto roku, který naštěstí neprošel.
Tento úvod jsem musel zmínit, abych podložil i smysl a potenciál lesních škol. Mohlo by se zdát, že jsem „staromilec“ neschopný reflektovat trendy a potřeby současné společnosti. Jenom jsem chtěl zdůraznit, že neustálé snižování náročnosti pokládám za cestu špatným směrem.
Během druhé dekády tohoto tisíciletí nastal prudký rozvoj Junáka a nárůst skautské členské základny. Potřeba většího počtu vedoucích vede ke značnému rozšíření nabídky vzdělávacích aktivit, provázených náborem dospělých nováčků. Často jsou to rodiče dětí, kteří nemají předchozí zkušenost se skautským programem, o prožití výchovného systému ani nemluvě. Čekatelské i vůdcovské vzdělávací kurzy jsou maximálně zaměřeny na předání vědomostí možná i na úkor právě prožitku skautského společenství, které je pro náš program charakteristické a nezbytné. Právě v tom vidím jednu z mnoha příležitostí pro lesní školy – ne-li tu hlavní. Dalším prvkem je prostor k „odměnění se“ skautských vedoucích, díky účasti na programu bez nutnosti jeho přípravy a koordinace. V neposlední řadě je zde prostor k výměně zkušeností, námětů a inspirace, zařazováním programů duchovního, tábornického, sportovního nebo přírodovědeckého charakteru, na které během standardních vzdělávacích programů není prostor. V zásadě se jedná o jakousi formu postgraduálu vedoucímu k hlubšímu pochopení skautingu a ztotožnění se s ním. Nabízí se příležitost k rozšíření kvalifikace o OČK. Z vlastní zkušenosti musím zmínit, že právě absolvování lesní školy pro mne bylo obrovskou motivací a otevřením obzoru k inovovanému uchopení programu v domovské výchovné jednotce. Ze získaných podnětů jsem čerpal jako vůdce ještě dalších pět let.
Pochopitelně je možno toto vše zprostředkovat jinými formáty vzdělávání. Jsem ale přesvědčen o tom, že jenom formát lesní školy je schopen tyto oblasti pokrýt kompletně a současně. Jde pouze o to, vytvářet prostor k motivaci vůdců účastnit se. Mnohé lesní školy totiž v posledních letech ukončily činnost hlavně pro nezájem členské základny. Je to logický důsledek velmi rychlé obměny vedoucích ve výchovných jednotkách. Popsaný stav pokládám za neutěšený, ale nedovedu definovat nástroje, kterými by se tento dlouhodobý trend mohl změnit.
Vazbou na to musím zmínit, že lesní škola Protos po dobu své existence nikdy neměla problém s nedostatkem zájmu. Není výjimkou, že přihlášky jsou registrovány i dva roky předem. Příčinu spatřuji v několika rovinách:
- Instruktorský tým se podílí kromě přípravy Protosu i na dalších akcích zaštítěných Odborem duchovní výchovy s celostátní působností, kde získává kontakty na potenciální účastníky
- Za dobu existence Protosu vznikl a průběžně roste KRUH lesní školy, který se pravidelně schází a také se podílí na činnosti dalších týmů vzdělávacích akcí ODV. V současné době už čítá na sto členů. Na setkáních jsou zařazovány i programy vzdělávacího charakteru.
- Mnozí členové týmu Protosu jsou angažování v pravidelné činností ODV i dalších pracovních skupin ústředí
- Informovanost o Protosu běží průběžně na mnoha různých médiích (Facebook, web apod.)
- Velkým zdrojem potenciálních zájemců jsou nadšení absolventi, kteří svoji kladnou zkušenost ventilují ve svých domovských jednotkách i na dalších akcích.
- Drtivá většina absolventů získává motivaci a inspiraci pro další aktivní činovnickou činnost řádově na roky. Tuto skutečnost ale nemám statisticky potvrzenou. Vycházím z toho, že se s absolventy setkáváme na Kruhu Protosu a i na jiných vzdělávacích akcích
- Za standardní postup považujeme zahájení příprav a propagace dalšího ročníku okamžitě s uzavřením toho stávajícího
Snad tento stručný nástřel bude vhodnou inspirací pro naše další jednání.
Děkuji za pozornost.
Beny
