Setkání Kruhu LŠ Protos na Moravě se uskutečnilo o víkendu 28. - 30. srpna 2020.
Jako zadostiučinění Moravské části osazenstva Protosu se tentokrát všichni různě kodrcavým způsobem sjeli na jižní Moravu do Břeclavi. Po všeobecném vítacím nadšení nám Mira sdělil něco ze základů vodácké bezpečnosti a neopomněl jednotlivá pravidla dokreslit barvitými příhodami. Věděli jste třeba, jaký je rozdíl mezi dospěláckou a dětskou plovací vestou? My taky ne, ale Ijáček vyzkoušela na vlastní kůži. 😊
Jelikož jsme byli všichni zvědaví, čím ostatní právě žijí, vyhradil každému z nás Rys tři věty na to, abychom to ostatním povykládali. Však víte – na Protosích akcích není čas ztrácet čas. 😊 V průběhu večera jsme se taky metodou „slož si větu, získáš posádku“, rozdělili do vyvážených posádek lodí. Už v tuto chvíli bylo jasné, že na lodích bude veselo. Vodácké téma jsme pro tento den s lehkým vnitřním chvěním, které zachvacovalo nejednu mysl, opustili a věnovali se do brzkých ranních hodin povídání již bez omezení. Nemohu nezmínit výborné víno od Káněte, které nás tímto večerem provázelo. Stejně tak promítání filmů a fotek z Protosu 2017 a 2019.
Sobotní den začínal zvolna. Zvolna a různě brzy. Beny se kupříkladu stihl ještě před budíčkem vykoupat v Moravě (v okolí není žádný lom) a na vlastní kůži pocítil sílu této řeky. Naštěstí nám ale neuplaval. 😊 Po vyřízení ranních nezbytností jsme popadli pádla a vesty, naskákali do aut a vyjeli směr Nejdek, kde jsme se za všeobecného zatajování dechu začali naloďovat. Výkřiky: „Nehoupat! Pádlo do vody! Kontra! KONTRA!!“, se ozývaly ze všech stran. I pádlovací rytmus zprvu připomínal spíš plácajícího se brouka na hladině. Po chvíli se však situace zklidnila, posádky se začaly koordinovat a byl čas i na kochání. Nutno podotknout, že každá posádka měla svá specifika a jela si na své vlastní vlně. 😀 V momentě, kdy nám začalo býti hladno, nám přinesla Bonbónek pečlivě nabalíčkovaný luxusní oběd – chleba s řízkem. Před lednickým zámkem jsme se prostě měli vskutku královsky! Siesta po obědě dávala možnost do areálu nakouknout a tento pocit tak ještě prohloubit. Nakonec jsme ale všichni stejně skončili u kávy nebo zmrzliny. 😊To abychom měli dostatek energie na zbytek cesty, samozřejmě. Krásnou plavbu jsme zakončili u romantické „zříceniny“ Janova hradu. Zde si Kubín s Rexem pro nás připravili program, který nám krásně srovnal priority a seřadil osobní cíle. Nebylo to ale vůbec jednoduché, ba podle slov některých dokonce „tekla krev“. Navzdory očekávání, jsme vodu tedy všichni bez újmy a namočení přežili, nezbývalo než se rozloučit s Dyjí, naložit lodě a vydat se do Těšických búd, do Mirova sklípku. I tam o nás bylo náležitě postaráno a nám se tajil dech nad krásně zrekonstruovaným sklípkem, sbíhaly sliny nad výborným grilovaným masem a tóny vůně i chuti vína příjemně kořenily večer. Hodiny ubíhaly, slova plynula... Mira nás zasvětil do historie místního vinařství a provedl pro srovnání i dalším dosud nerekonstruovaným sklípkem. A slova stále plynula...
V neděli ráno jsme se nechali inspirovat Edym, jak lze pracovat s příběhy pro rozvoj a tříbení morálních hodnot a duchovního života. Poslechli jsme si příběhy o Dášeňce i několik komplikovanějších příběhů. Byla to prý premiéra programu. A byla úspěšná. 😊
Dalším programem byl program duchovní. Tradičně byla možnost vybrat si mezi bohoslužbou a dobroslužbou. Dobroslužbu vedl tentokrát Upolín. Bohoslužba (slova) se nakonec konala provizorně na břehu Moravy, protože mše svatá byla mimořádně přesunuta do jiného kostela. I přesto jsme ji myslím s Neptunem krásně prožili.
Odpoledne po obědě se některým těžko zvedalo, ale Mikulčické Slovanské hradiště za to stálo. Považte dvanáct Slovanských kostelů na jednom místě! Pro duchovní zakončení tohoto setkání jsme si nemohli vybrat lepší místo. Občerstveni Protosím duchem jsme se zvolna rozjížděli do svých domovů. Tak zase někdy, přátelé!
Medi
Asi není úplně obvyklé, když si spolupořadatel akce napíše na svou akci report. Ale já tak přesto udělám. A taky hned v úvodu se musím zcela nekriticky pochválit, protože nám prostě vyšlo nádherné počasí... 🙂
Ale vážněji, proti všem zvyklostem i napíšu rovnou závěrečné sdělení tohoto krátkého popisu. Je jím nic jiného, než velké poděkování, za to, že bylo možné akci, při které se sešel na Moravě kruh Lesní školy Protos, uspořádat. Pořadatelství akcí pro druhé není možné nazvat jinak než službou, ale je velkou ctí, odměnou i radostí, když je možné uspořádat akci pro společenství přátel. V dnešní době navíc není jednoduché se organizačně zavděčit náročnému účastníku jakékoliv akce, ale jen do chvíle, kdy on sám má radost i z těch nejmenších maličkostí, které pořadatelům vyjdou. A už jen vlastní setkání je jistě radostí, že lidé, i když se sejdou téměř ze všech koutů České republiky, neváhají obětovat víkend svého času. Radostí je se spolupodílet svou účastí na připravených drobných programech, radostí může být třeba jen společné jídlo, odpočinek či cesta, která nás má teprve k cíli přivést, radostí může být i prostá nabídka pomoci. To rozhodně není v dnešní době málo. Setkání bylo naplněno skautským bratrstvím, duchovním i zážitkovým programem, bylo vyčerpávající, ale zároveň účastníky jistě naplňovalo novou energií. A i v nabytém programu se našlo místo na menší vzdělání v podobě přednášek a aktivit Rysa, Rexe, Edyho, Kubína, Upolína, Neptuna nebo Tomáše.
Tou největší cestou tohoto setkání pak byla vodácká výprava po Zámecké Dyji, které s oblibou označuji slovem "divukrásná". Přálo nám nejen počasí, ale i vzájemná radost z přírodních i kulturních krás kolem nás. Jedině v okamžiku, kdy všichni pádlovali stejně se stejným cílem, bylo možné dosáhnout nejen odpočinku v krásném zámeckém areálu zámku Lednice, ale i romantické pseudozřízeniny Janova hradu. Bylo krásné poslouchat nadšené reakce, vodácké povely jednotlivých členů posádek všech čtyř lodí. Někteří na skautské pramici P550 jistě seděli poprvé a věřím, že to pro ně byla příjemná a pozitivní zkušenost. Byl to jeden velký program, při kterém jedině tehdy, když všichni spolupracovali, se opravdu mohli dostat až do cíle našeho vodáckého putování.
Nemusí vždy všechno časově vyjít dle přesně naplánovaného programu, ale opravdoví přátelé se setkávají především pro radost ze vzájemné přítomnosti, než kvůli předpokladu dalších zážitků. A proto se neváhají zapojit ani do přípravy večera s grilováním masa u památkově chráněné vinohradnické lisovny v Těšických búdách. Mají stejně tak radost ze společně stráveného času v krásné klubovně střediska Svatopluk Břeclav, tak ze společné procházky po kraji lužního lesy v místech bývalého slovanského hradiště v Mikulčicích.
Víkend ve dnech 28. - 30. srpna tedy patřil čisté skautské bratrské a sesterské radosti, vzájemnosti a přátelství kruhu Lesní školy Protos. Díky za něj.
Mira
Mnohem více fotek naleznete v externí fotogalerii
