10. září 2021
Je pátek, K4 mě ve Veselí nad Lužnicí nabírá do svého červeného auťáku a vyrážíme na další kruhovoprotosí akci na Moravu. Přijíždíme díky zácpě na dálnici skoro jako poslední, ale přesto včas na večeři. Je to krásný pocit po dlouhé době vidět zase tolik přátelských a usměvavých tváří. Před klubovnou tu již přešlapuje Rys s Rexem, Edy a Sluníčko si vybalují věci ve svém pokoji, Kubín připravuje večeři, z klubovny vychází Káně a v budoáru přes okno vidím smát se Smůlu, Ijáčka a Pecku, která je tu jako jediná z letošního ročníku. Po chvíli přijíždí ještě Lvíček s Helčou a tu již vidím, tedy spíše slyším, Miru. A Fido… Me2d s Růža hlásí pozdější příjezd.
Po vydatné stravě následuje již téměř klasický pátek – kolečko „co je u koho nového“, promítání filmů z Lesních škol Protos a premiéra fotek z posledního ročníku. Následuje volná zábava, kdy se účastníci pomalu rozcházejí ke spánku.
11. září 2021
V sobotu po budíčku bloumáme všichni po dvorku klubovny a jsme celí nesví. Rex nám totiž oznámil, že dnes NEBUDE ROZCVIČKA! Jdeme tedy celí posmutnělí na snídani, na frgále, které přivezl Fido. Po snídani odjíždí Miro, Fido a Růža zajistit odvoz lodí. Ostatní nasedají do aut a odjíždějí do Rohatce – Kolonie odkud pokračujeme vlakem do Bzence kolonie, kde scházíme k Moravě a čekáme na příjezd lodí, což netrvalo dlouho. Je krásný slunný den a většina z nás si již odložila své mikiny. Odnášíme lodě na vodu, nasedáme a plavba může začít.
Mokré plány znějí jasně: sjet řeku Moravu v jediném dosud nezregulovaném úseku. Tři lodě p550 jsou naplněny a jejich kormidelníci Miro, Rys a K4 udělují první pokyny svým posádkám. Těšíme se na spousty druhů ptactva, které zde hnízdí jako ledňáček, břehule, pisík. Na lodi si vezu knihu básní od Jana Skácela a občas z ní předčítám nahlas nějakou báseň. Voda plyne. Čas běží. Svačina na břehu v přírodní památce Osypané břehy, přímo naproti Čertově stěně, třináctimetrovým odkryvem v říčním korytě. Rex a Fido se koupají. Ostatní posedávají na břehu, nebo se potulují po břehu s Mirovými dětmi a sbírají kamínky a škeble. Ale to již pokračujeme v plavbě. Sluníčko nám zpívá ruské písně otrokářů na Volze a občas se přečte nějaká Skácelova báseň. Rys dokonce, když na břehu řeky vidí strom podobný hrochovi, zpívá Engonyamu. A v tomto poetickém duchu připlouváme do cíle naší plavby.
Kluci odvážejí lodě a pak se vydáváme do restaurace na oběd. Cestou z oběda do klubovny se ještě stavíme na jednom krásném místě mezi vinicemi. Miro nám vysvětluje, že tento vrch býval svého času šibeničním vrškem. A tak nasáváme atmosféru genia loci.
Po návratu do břeclavské klubovny se sprchujeme, převlékáme a vyrážíme do Valtic, do sklípku Káněte dědečka. Nejdříve si plníme břichy místní pizzou a pak následuje komentovaná prohlídka sklípku. Dozvídáme se o jeho historii, o výrobě bílého, červeného a růžového vína a samozřejmě taky ochutnáváme. Víno je velice dobré.
Po ochutnávce ale již odjíždí první auto do klubovny – K4, Rex, Sluníčko, Edy a Upolín. Edy si jde po příjezdu lehnout, ostatní si jdeme ještě povídat. Pak následujme Edyho.
12. září 2021
Konečně Rexova rozcvička. Již nemáme právo být nespokojeni J Po snídani mám přednášku o historii vývoje junáckého slibu. Poté se rozdělujeme na dvě části, kdy jedna odchází na mši do břeclavského kostela a druhá zůstává pod vedením Rexe, jehož duchovní program (četba textu s následným zamyšlením a kresbou svých myšlenkových výsledků na kámen) byl velmi příjemný.
Po duchovních programech začíná úklid klubovny, oběd a rozloučení se všemi. Já opět nasedám do červeného auta K4 a vyrážíme k domovu.
zapsal Upolín
