Je to tady, pátek 2. září 2022, ačkoli se setkání konají každý rok, my se těšíme už roky dva, loni jsme bohužel musely vynechat ☹. Ale to sem nepatří, protože je rok 2022 a víkend právě začíná.
Na vodácké základně ve Znojmě nás už netrpělivě vyhlíželi, v autě s námi jela totiž i večeře. Díky všem pomocným rukám se ale jedlo včas i přes náš pozdní příjezd. Celkem nás přijelo 23.
Po drobných aktivitkách pod vedením Listomila, které nastartovaly mozkové závity, následovalo tradiční kolečko – Co nového v mém životě – sdílení úspěchů za poslední rok a vizí do roku dalšího, některým stačili vymezené 3 minuty, ti úspěšnější, zkušenější, se dnem čítajícím více než 24 hodin byli po páté třetí minutě přerušeni. Abychom nebyli celý zdřevěnělí, následovala Listomilova fitka Koulela se kulička, při které jsme se hezky odreagovali a tím jsme byli připraveni na Neptunův film Lesní škola Protos 2021 a duchovní zakončení dne od Mapy.
Jak všichni víme, když skončí den, je noc a ta patřila opravdové muzice. Zazněly písně z různých úst a středisek. Myslím, že všem se v uších zahnízdila Vlaštovka od Míry, Traktor 260 a Mlýn od Listomila. Chvíle hledání textů a melodií byly vyplněny Listomilovými zážitky z urologie. Času na spánek nezbylo mnoho.
V sobotu vedl duchovní zahájení dne Hurvajz, (s tématem jako by tušil, co dnes bude, ale o tom až později) Po výborné snídani, kterou nachystala služba č. 2, řidiči odvezli auta do cíle plavby. Po návratu se přidali k ostatním – do workshopu Mapy trochu jinak – zajímavá aktivita od Hurvajze, jak mapu využít ke zpětné vazbě, k plánování cíle výletu, či na podporu všímavosti u dětí. Následoval další workshop od Hurvajze Jak postavit loď – krásné, jednoduché, srozumitelné hodnocení kvality. Fakt super!
Nyní, když už jsme měli „postavenou loď“ i jsme se „orientovali v mapách“ jsme mohli vyplout. Pod vedením Miry, jediného vodáka na akci, jsme se rozdělili do čtyřčlenných posádek, nafasovali vesty, pádla a do každé pramice jednu koňadru*. Před námi je pohodových 15 říčních kilometrů, které by se jistě dali splout za jedno odpoledne. Jenže my pěší skauti si s tou vodou úplně nerozumíme, místo plutí vpřed se točíme dokola, kocháme se výhledem vzad … I té vody je nějak málo, tak místo plavby spíše brodíme a loď táhneme. Jestli jsme se tento den z vodáckého výcviku něco naučili, tak je to vystupování a nastupování. Přičemž vystoupit je snadné, loď sedí na dně řeky a vody je tak po kotníky. S nastoupením je to horší, odlehčenou loď unáší proud – nepostojí a nepostojí, vody je najednou po pás, … ale vždycky se to nějak povedlo.
Ve chvíli, kdy se nám začínají ozývat hladová bříška, je vydán pokyn k „zaparkování“ lodí u břehu. Celý natěšení jdeme na oběd, ale ouha, restaurace na takový nápor hostů není zvyklá, a tak sedíme, povídáme si, čas plyne, sice trochu hladovíme, ale jinak je nám dobře, hodně dobře. Přesně podle ranního zamyšlení všechno špatné je pro něco dobré, nebýt toho čekání, tak bychom si tak hezky nepopovídali. Jídlo nakonec každý měl a mohlo se plout dál. Kochat se přírodou, poslouchat šplouchání vlnek a Upolínovu recitaci básní. I duše potřebuje nakrmit. Stanoveného cíle jsme tentokrát nedosáhli, ale vůbec to nevadí. Co ale trochu vadí, že jsme nestihli programový bod Základy ultralight cestování od Měši, tak snad příště.
Druhá hudební noc byla trochu poznamenána únavou, proto se hrály písně klidnější, ale stejně krásné. Zlatým hřebem večera bylo manželské duo Kairu a Japka, které zazářilo s písní Pelikán. Já chci taky takový táborový budíček. Jistě by mi po tom šli i rozcvičky od Listomila.
Ačkoli jsem na světě již pár let, své tělo evidentně stále ještě zcela neovládám, 2 ruce, 2 nohy a je to nějak moc. Jen si to zopákněme, levou ruku upažit, pravou předpažit, levou připažovat, pravou vzpažovat, hezky v tempu 1:2 a někde mezi tím prohodit jednu dlaň vzhůru a druhou dolů. Je to dřina, že?
Za odměnu si dáme snídani, úplně královskou, služba č. 3 se vytáhla. Před ní bylo ještě duchovní zahájení dne od Rybky. Zajímavé, jak úhel pohledu, dokáže změnit vnímání neoblíbených činností a z otravných se rázem stanou minimálně neutrální.
Na Jurův program Dobrý skautský oddíl v 21. století si musíme také počkat do příště, ale Edyho Enyu jsme si nemohli nechat ujít. A tak vznikly na základě jedné melodie čtyři různé seriálové scénáře. Při realizaci programu jsme si procvičili vnímání hudby, kreslení, komunikaci, spolupráci, prezentaci společných názorů, naslouchání druhým, … samé ve školství opomíjené, ale velmi důležité dovednosti.
Dobroslužba od K4 nám zůstala utajena, neb jsme právě přebíhali od kostela ke kostelu. Mše vlastně nebyla mše, protože kněz onemocněl a službu převzal jáhen. Ale i on zná Edyho a požádal jej o pár slov. Bylo jich skutečně jen pár a přece nepostrádaly hloubku ani účinek
Po společném obědě jsme naše setkání zakončili návštěvou Znojemského podzemí. Šerými klikaticemi jsme opět vylezli na světlo ochytření a obohaceni zážitkem, dokonce se ani nikdo neztratil.
Na závěr bychom si dovolili volně parafrázovat slova K4 z cancáku: „Láska není o tom dívat se na sebe, ale dívat se stejným směrem.“ Cítím(e), že v Kruhu Protosu to tak funguje, a nejen proto se těším(e) na další skvělé a legendární setkání (bude 8.-10. 9. 2023). Děkujeme, děkujeme, děkujeme.
Je nám ctí být inspirovány Rysem k zápisu setkání Kruhu Protosu
Jára a malá Jára (Veve)
* poz. red. Ne sýkorku-koňadu ale takový kus lana na koníčkování** 😀
** poz. red. Koníčkování není činnost s koněm ale přetahování prázdné lodě vodou přes nesjízdné úseky 😀
